HK Hodonín

+420 724 014 816 hkhodonin@seznam.cz

Aktuálně z klubu

Svět je jinde. Chybí nám konkurence, finanční podpora je malá, míní trenér Střelec

14.12.2021

Slovácko vždycky bylo zásobárnou ženské házenkářské reprezentace. Na jihovýchodě republiky vyrostla řada skvělých hráček, šampionek, pozdějších opor národního týmu. Řadu z nich v určitém období vedl i současný trenér Hodonína Antonín Střelec, který se třeba v Uherském Hradišti podílel na výchově Heleny Jurky (dříve Štěrbová), Kristýny Miky (dříve Salčáková) či Dominiky Selucké, později vedl spoustu dalších skvělých házenkářek. Na mistrovství světa ve Španělsku navlékla dres se lvíčkem na prsou jenom pivotka Veronika Andrýsková.

„Hradišťská generace byla hodně výjimečná. Děvčata už jako malá prostě ráda trénovala, zlepšovala se. Kdybych jim řekl, ať přijdou o půlnoci na hřiště, tak to udělají,“ říká s úsměvem. „Dnes už je to víc penězích než o lásce ke sportu. Ne každý je ochotný absolvovat týdně pět až sedm tréninků. Bez toho se bohužel nemůžeme posunovat,“ přidává už vážněji.

Jak se vám líbilo letošní mistrovství světa? Co říkáš na výkony a výsledky českého týmu?
"Šampionát poctivě sleduji. Turnaj nabízí vysokou házenkářskou kvalitu, ukazuje nové trendy či nové systémy. Že naše hráčky v silné konkurenci neuspěly, je asi logické. My bohužel nemůžeme konkurovat těm top světovým týmům. Ať se někomu naše výkony líbí nebo ne, podle mě si musíme vážit už toho, že se holky na šampionát vůbec kvalifikovaly."

Takže souhlasíte s názorem, že pro náš mladý tým byl postup do osmifinále maximem?
"S ohledem na vnímání veřejnosti a postavení házené v konkurenci jiných sportů určitě ano. Děvčata odehrála vyrovnanou partii s Maďarkami, po boji porazila Slovensko, na závěr i Kongo. Svět je ale trošku jinde. Je to dané možnostmi výběru hráček, vhodných typů, finančním zázemím … My jsme prostě maličká země, nemůžeme konkurovat házenkářským gigantům."

V čem nejvíce zaostává česká házená oproti světu?
"Hlavní je malá členská základna, chybí konkurence, peníze. I ve větších českých klubech mají mladé hráčky svoje místo jisté, mají víceméně pohodu. Nikdo na ně netlačí. Ve většině družstev schází střední generace, která by týmy pozvedla. Také počet tréninků není adekvátní tomu, abychom mohly světu konkurovat. Na to nemá žádný český klub podmínky. Většina hráček studuje, chodí do práce, házenou dělá ve volném čase. Nemáme prioritní postavení v hale jak by jsme si zasloužili. Představa že by jsme byly každý den v hale je z hlediska nabídky sportovišť nereálná. Taky chybí management, který by dokázal práci oddílů prodat, kluby jsou sice aktivní, ale propagace házené je nízká. Tady jsou největší rezervy. Nedostatek sportovních hal a vlastní postavení v podpoře od města a kraje, zde jsou neskutečné rozdíly. U většiny klubů znamená tato podpora víc jak polovinu rozpočtu, v případě hodonínské házené jen můžeme poděkovat, že aspoň něco dostaneme a to více než polovinu dotace městu vrátíme zpět formou pronájmu sportovní haly."

Šla úroveň MOL liga po odchodu řady hráček do zahraničí dolů?
"To si zase nemyslím, MOL liga se vyrovnala. V některých oddílech se zlepšila finanční situace, podmínky tam mají lepší. Některé hráčky se navíc ze světa vrátily domů, předávají zkušenosti dalším děvčatům."

Potěšily vás výkony Charlotty Cholevové, které jste daly v nejvyšší soutěži šanci?
"Cholevová je devatenáct let, patří do kategorie mladých házenkářek, které hrají bez zábran. Některé její kroky jsou unáhlené, ale má odvahu a poměrně vysoké procento úspěšnosti střelby. U nás v Hodoníně se seznámila se soutěží, nasbírala zkušenosti. V mosteckých podmínkách určitě ještě poroste nahoru. Jestli z ní vyroste lídr, bude záležitost nejbližších pěti let. Pokud se jí budou vyhýbat zranění, může to dotáhnout daleko. Mě ale spíš překvapilo, že se do nominace ani přípravy nevešla hodonínská odchovankyně Valerie Smetková. V MOL lize hraje velmi dobře, šanci přesto nedostala. Důvody neznám, ale jako levoruká hráčka by týmu určitě pomohla. Já bych ji na šampionát vzal. Je to jedna z hráček, která může být jedním z lídrů své generace."

Sledujete její kariéru?
"Na Smetkovou jsem pyšný. Rozhodně máme radost z jejich úspěchů. Reprezentuje rodné město i klub. Všechny házenkářské základy získala v Hodoníně, což je vizitka klubu, zdejších trenérů. Házené obětovala všechno. Vyhýbají se jí zranění, v budoucnu by z ní mohla být skvělá hráčka. Pořád je ještě mladá, přesto už teď patří v Mostu k nejlepším hráčkám."

Hodonínu se práce s mladými hráčkami celkem daří. Nezasloužil by si větší podporu?
"To je dané celým systémem. Podle mě by menší kluby včetně trenérů, které vychovaly reprezentantku, měly být svazem odměňovány. V Hodoníně celkem pravidelně vychováváme mládežnické reprezentantky, ale kromě dřiny a herního vytížení jen velmi těžko můžeme mladým hráčkám nabídnout něco navíc. Podle mě by si klub zasloužil vystoupat na žebříčku podpory v regionu hodně nahoru. Systém rozdělování peněz není vyvážený a ani asi spravedlivý, vždyť my jsme na jih od Brna jediný kolektivní sport, který hraje nejvyšší soutěž. Potřebujeme, aby se v tomto něco změnilo i z pohledu Jihomoravského kraje. Tornádo poničilo halu, která byla dlouho zavřená a my jsme jezdili po okolních obcích, prosili o tréninkové hodiny, což nás všechny hodně vyčerpávalo. Podopora radnice a i podnikatelských subjektů by mohla a měla být větší."

Nechybí děvčatům větší ctižádost? Dříve to s nimi bylo snažší, ne?
"Změnila se doba. Tenkrát nebyly v házené takové peníze. Dneska se hráčka nejprve zeptá, kolik dostane zaplaceno a vůbec jí nevadí, že její přínos pro družstvo není takový. Navíc pro většinu z nich je nepředstavitelné, aby byly sedmkrát týdně na hřišti, tvrdě trénovaly. Ale chápu, že za čas strávený na palubovce musí být adekvátně ohodnoceny."

Hodonín se i letos nachází na spodku tabulky. Výkony jsou ale daleko lepší než loni, že?
"Výkony šly hodně nahoru. Už nejsme takoví otloukánci. Liga se strašně vyrovnala. Rozhodujícím faktorem jsou ale stále peníze. Kdo je má, může posilovat, pořídit si kvalitní a hlavně rozdílovou hráčku. Na výsledcích je jasně vidět, ve kterých městech si MOL Ligy váží, kde je podpora měst a radnic větší, některým můžeme jenom závidět. V Hodoníně je bohužel daný nějaký systém financování, peněz na činnost jde čím dál méně, čímž se nám pořád hodně špatně dýchá. Navíc ve městě ani okolí je jen málo firem, které by chtěly cíleně podporovat ženský sport, což je škoda." 

Zůstává tedy také hlavním letošním cílem i vzhledem k podmínkám udržení mezinárodní soutěže?
"Určitě. Chceme MOL Ligu hrát i v příštím roce. Víme, že si to letos asi rozdáme se Zlínem o Černého Petra. Nikdo další už do bojů o záchranu zřejmě nevstoupí. Pro nás je ale dobře, že jsme schopní sehrát vyrovnanou partii i s týmy z popředí tabulky. Bohužel na rozdíl od konkurence nemůže kupovat drahé hráčky, navíc na trhu jich ani moc není. Chybí nám rozdílová hráčka, která by strhla mladé s sebou. A jít cestou jenom zahraničních akvizic nejde, to by nás ekonomicky zruinovalo. Naše cesta je tedy spolupráce s okolními kluby a hledat další talenty, kteří by dostali příležitost."

Že na tom nejste tak špatně dokazuje i postup semifinále Českého poháru? Potěšil vás triumf nad Olomoucí?
"Je to úžasná odměna za práci. Já bych ale postup radši vyměnil za nějaký bodík v lize. My jsme do utkání s Olomoucí nastoupili bez čtyř klíčových hráček Krejčíkové, Smějové, Drexlerové, Kalinové, přesto zbytek týmu k tomu ale přistoupil velmi dobře, přijal trošku pozměněný systém, nakonec z toho byla docela senzace. Dostat se mezi čtyři nejlepší týmy poháru je překvapivé, ale zároveň potěšující. Zatím ale nevíme, kdy a jak se boje o medaile odehrají. Zda bude pokračovat vyřazovací fáze nebo bude Final four. Do konce roku se ale určitě nestihne."

Může vám úspěch v poháru pomoct v jarních odvetách?
"Já si myslím, že nám strašně moc pomohla především účast v evropských pohárech. Dvojzápas s ukrajinským mistrem nás přesvědčil o tom, že jdeme správnou cestou a že jsme schopní hrát jinou házenou. Vždyť Galychanka Lvov vyřadila i Michalovce a my s ní dlouhé minuty hrály vyrovnanou partii. I přes dvě porážky šlo sebevědomí týmu nahoru. My bohužel stále nemáme v sestavě žádného lídra, rozdílovou hráčku mezi pětadvaceti a třiceti lety. Máme jen tahounky, jak jsou Víchová, Kalinová či Zichová v brance. Poruba, Slavia, Olomouc i Písek jsou v tomto směru na tom lépe, i proto jsou schopné zápasy s námi otočit, dovést do vítězného konce. V jarních odvetách ale hrajeme takřka všechno doma, pokusíme se s těmito týmy zabodovat. Bohužel nám až do konce sezony vypadla zraněná střelkyně Kalinové. I bez ní se to však pokusíme zvládnout."

Zdroj: hodoninsky.denik.cz Libor Kopl

Zpět na aktuality