HK Hodonín

+420 724 014 816 hkhodonin@seznam.cz

Aktuálně z klubu

Brankářka Barbora Zichová se cítí v brance jako ryba ve vodě

15.03.2021

ROHATEC – Tentokráte jsme „zabrousili“ do házenkářského regionu, kde jsme oslovili brankářku MOL ligového Hodonína, BARBORU ZICHOVOU (19), která nám ochotně zodpověděla několik otázek, takže teď už je jen na samotném čtenáři NOVÉHO SLOVÁCKA, aby se pustil do zajímavého vyprávění této talentované sportovkyně z našeho regionu.

֍ Co říkáte na situaci v Česku, kdy se v podstatě zastavil život: kolabuje ekonomika, přestala fungovat kultura a taktéž sport, mám na mysli ten amatérský, takže je to vše jakoby vzhůru nohama a momentálně to vypadá, že brzy se u nás do normálu zřejmě nevrátíme. Jak prožíváte vy osobně a vaši nejbližší toto těžké koronavirové období? „Je to určitě složité období pro nás pro všechny a samozřejmě velký problém, ať už se to týče ekonomiky, kultury či amatérského sportu. Určitě takovouto situaci nikdo z nás nečekal. Nevím, do jaké míry je nutné zavírat až takovým tvrdým způsobem určité oblasti ekonomiky nebo taky školství, vždyť je téměř jisté, že na to nejvíce doplatíme my, mladá generace. To samé platí i u amatérského sportu, převážná většina dětí nebo amatérských sportovců jsou prakticky rok bez pohybu a bez soutěží. Dle mého názoru by se za určitých podmínek měl sport restartovat a začít znovu fungovat. Já osobně jsem vděčná a mám to štěstí, že můžu sportovat, protože naše házenkářská MOL liga spadá pod výjimky.“

֍ Pojďme ale raději ke sportu. Vy jste v současné době gólmanskou oporou MOL ligových házenkářek HK Hodonín, který v dosavadním průběhu soutěže ulovil pouhé 4 body za dvě výhry a stále okupuje poslední příčku tabulky. Co říkáte na tento stav a věříte ještě, že se Hodonín nakonec zachrání? „Tak určitě nás to netěší, že se momentálně nacházíme na nelichotivé poslední příčce, očekávali jsme trochu jiné umístění. Bohužel nám nevyšly zápasy, kde jsme věřily, že můžeme bodovat, jako třeba zápas doma s Plzní nebo venku v Prešově, kde jsme podstatnou část zápasu vedly, ale nakonec jsme toto utkání o gól prohráli. Přesvědčily jsme se, že se dá hrát s takovými soupeři, čehož důkazem jsou výhry nad oběma týmy v odvetách. Myslím, že poslední dobou jdeme nahoru, naše hra je lepší, změnily jsme určité věci v trénincích. Navíc v zápasech se také začínají prosazovat mladé, talentované hráčky a proto věřím, že budeme ještě o záchranu úspěšně bojovat.“

֍ Kdo a kdy vás vlastně přivedl k házené, protože vím, že jste nejprve zkoušela hrát doma v Rohatci tenis? „Ano, nejprve jsem jako malá, hrála několik let tenis v Rohatci, bohužel to ale nevyšlo, občas toho i lituji, ale co se má stát, se stane a já jsem ráda, že jsem nakonec skončila právě u házené. Když to s tenisem nevyšlo, rodiče pro mě hledali nějaký jiný sport, který by mě mohl bavit a naplňovat. Zmínili se právě i o házené, ale nikdo z nás netušil, že se tady v okolí vůbec házená hraje. Za nějaký čas, když jsem byla ještě na základní škole v Rohatci, přišel náš manažer Radek Bičan spolu s mým tehdejším trenérem Milanem Adi, kteří hledali nové talenty po okolních školách v blízkosti Hodonína, se podívat na hodinu tělocviku právě k nám do školy. Nejprve jsme trénovaly chvíli v Rohatci, poté jsme se ale už připojily k ostatním hráčkám v Hodoníně.“

֍ Být házenkářskou brankářkou není podle mě zrovna to pravé ořechové, nicméně se chci zeptat, zda jste měla za dosavadní kariéru nějaký větší úraz a proč zrovna ve vašem případě vyhrála házenkářská branka? „Musím zaklepat, ale doposud jsem neměla žádný vážný úraz, který by mě nedovolil hrát delší dobu. Vždy to byly jen naražené prsty, zvrtnutý kotník nebo právě před dvěma týdny, kdy jsme měly hrát důležitý zápas se Zlínem, tak mě na začátku týdne trápilo svalové zranění a nebylo jisté, zda do zápasu nastoupím. Poté ale bohužel i u nás v týmu zasáhl COVID-19 a tak jsme do Zlína nakonec ani neodcestovaly. Paradox je, že jsem v bráně nikdy být nechtěla. Vždy jsem chtěla běhat, střílet, dávat góly a dokonce jsem občas i plakala, když mě trenéři do brány postavili. Nevím, čím to bylo, ale postupem času jsem si v bráně zvykla, začalo se mi tam líbit a tak jsem tam zůstala.“

֍ Dostala jste se do výběru Česka v dorostenecké kategorii, ale mezitím byly povolány jiné hráčky, takže pokud vím, tak zatím v kategorii českých juniorek nefigurujete. Kam to chcete s házenou až dotáhnout, máte nějaké cíle či představy a nebo sny? „Od roku 2016 jsem se přes Kemp házenkářských nadějí v Nymburku dostala do povědomí trenérů a širší nominace reprezentace Česka do 17 let. Jezdila jsem na specializované kempy, reprezentační srazy v dorostenecké kategorii, zahrála si mezinárodní zápasy proti Slovenku a Slovinsku. Určitě to pro mě byly nové a cenné zkušenosti, které jsem sbírala od zkušených trenérů, jako byla například bývalá vynikající brankářka Lenka Černá. Později, když jsme věkově přecházely z dorostenek do juniorek, jsem své působení v reprezentaci z osobních a studijních důvodů ukončila. Představy a cíle určitě nějaké mám, ale v dnešní covidové době nikdo neví co bude, a tak zatím nechávám vše plynout tak, jak je.“

֍ Toužíte se do budoucna podívat i do kádru české ženské házenkářské reprezentace nebo vám bohatě stačí, že jste v současné době jedničkou v MOL ligovém týmu Hodonína. Ptám se proto, že znám vašeho tátu Romana, jinak bývalého výborného defenzivního hráče fotbalistů Hodonína nebo Rohatce, se kterým se určitě o svém sportu bavíte! „Ano, s taťkou se o sportu určitě bavíme, nejenom o házené, ale všeobecně o každém sportu, protože taťka má velký přehled. Nahlédnout do kádru české ženské reprezentace by byla pro mě určitě velká výzva a další nová zajímavá zkušenost, ale myslím, že mám na to věkově ještě čas. Určitě to nevylučuji, ale uvidíme, co bude za pár let!? Každopádně, tak jak píšete, v současné době mi zatím stačí a vyhovuje hrát právě v Hodoníně, kde i přesto, že nám nyní patří poslední příčka v tabulce, máme dobré podmínky a zázemí pro samotné hraní.“

֍ Kde všude jste se zatím díky házené podívala a ve kterém státě se vám nejvíce líbilo? „Troufnu si říct, že jsem toho díky házené poznala už dost. V mladších kategoriích jsme často jezdívaly na turnaje a přípravné zápasy na Slovensko, do Rakouska, Maďarska, také jsme byly v Holandsku a ve Slovinsku. Nejvíc se mi líbilo v Amsterodamu, kde jsme získaly krásné druhé místo a také ve Slovinsku, kde jsme měly možnost každý den chodit k moři, poznat okolí a navíc jsem tam měla šanci hrát za starší kategorii, kde jsme také ve velké konkurenci obsadili druhé místo.“

֍ Jste čerstvou majitelkou řidičského průkazu (od ledna tohoto roku), takže je na místě otázka: Kde se líp cítíte - v házenkářské brance nebo za volantem motorového vozidla? „Tak myslím, že tyto dvě věci nejdou úplně srovnat. Dalo by se říct, že v házenkářské brance už jsem jako doma. Každopádně řídit se nebojím, velmi mě řízení baví a i když mám řidičský průkaz teprve pár měsíců, tak si myslím, že řídím docela slušně.“

֍ Jako studentka střední školy se učíte hlavně on- -line vyučovací metodou: Co na tento neobvyklý stav bez spolužáků říkáte a jak to v podstatě celé snášíte? „Právě studuji na pomaturitní jazykové škole v Hodoníně, která je jen na rok, takže popravdě jsem se se svými spolužáky nestihla ani moc poznat, protože jsme byli ve škole opravdu jen chvíli. Nicméně tato situace mi moc nevyhovuje, nejhorší pro mě byl minulý rok, kdy jsem maturovala a prakticky tehdy ještě nikdo netušil, co a jak bude. Teď už jsem si na on-line výuku docela zvykla, moc mě to ale nebaví a ráda bych se ještě do školy chtěla stihnout podívat.“ 

zdroj: Nové Slovácko 6/2021

Zpět na aktuality